Kopřiva je rod z rostlin čeledi kopřivovitých. Mají žahavé chlupy, listy vstřícné s palisty, na okraji jsou pilovité. Nejznámějším druhem tohoto rodu je kopřiva dvoudomá, původem z Evropy, Asie a Severní Ameriky.
Listy obsahují
množství chlorofylu, minerální látky, z nichž důležitý je zejména hořčík, dále k
arotenoidy, flavonoidy, organické kyseliny, již výše uvedené aminy acetylcholin histamin a serotonin,
sacharidy (např. arabinózu, galaktózu, glukózu, manózu),
vitamíny (např. B2 a zejména v mladých listech vitamín C),
aminokyseliny, glukoniny (jež snižují hladinu krevního cukru),
třísloviny, fytoncidy, kyseliny šťavelovou, mravenčí, octovou, pantotenovou, křemičitou a další látky.

Použití kopřivy
v léčitelství je velmi rozmanité. Chlorofyl působí povzbudivě na metabolismus a zároveň působí
proti chudokrevnosti, dále působí jako a
ntirevmatikum, protizánětlivě, dezodoračně a urychluje hojení ran. Kopřiva také účinkuje jako k
ardiotonikum, antidiabetikum (při lehčích formách cukrovky, kdy ještě není nutné píchat si inzulín), p
rotiprůjmově, antivirově (zejména proti virům chřipky),
podporuje činnost slinivky a vaječníků, pomáhá při bronchiálním astmatu, působí močopudně, zastavuje krvácení, zlepšuje prokrvení vnitřních orgánů, osvědčila se i při chorobách jater, žlučníku a ledvin i jako prostředek podporující tvorbu mateřského mléka.Kořene se užívá zejména zevně
proti vypadávání vlasů, samčí květy údajně zvyšují plodnost mužů. Kopřiva se nejčastěji podává ve formě odvaru nebo nálevu. Za mírně toxické jsou považovány jen čerstvé rostliny, které způsobují na pokožce pálení a puchýřky. Sušením nebo varem se však toxické látky ničí a kopřivu lze pak podávat i dlouhodobě a bez jakýchkoliv kontraindikací.
Zevně lze kopřivovou nať použít v nálevu na obklady a omývání na špatně se hojící rány. Má protizánětlivý a hojivý účinek, je proto vhodná na drobné popáleniny, proleženiny či odřeniny. Je dobrá také k omývání vlasů, zejména mastných. Kopřivové extrakty jsou součástí řady kosmetických přípravků.