Ve starém Egyptě

Stará Egyptská legenda vypráví, že včely jsou oživlé slzy boha slunce. V těchto dobách byl med neobyčejně vzácný a drahý a byl určen jen privilegovaným osobám. Nejstarším památníkem egyptské medicíny je papyrus „Kniha přípravy léků na všechny části lidského těla.“ V tomto lékařském dokumentu napsaném před 3 500 lety je uvedeno mnoho receptů, v nichž je obsažen med jako lék. Med byl rovněž součástí egyptského pohřebního kultu. V mnoha kulturách starověku byl med znamením plodnosti. Je také známo, že egyptská královna Kleopatra zdokonalovala svou pleť pomocí medových masek.

V Indii a Číně

I ve starodávné indické medicíně AJUR VEDA (Kniha života) i v zákonech Manu se uvádí, že pomocí elixíru a diety, která obsahuje med a mléko, je možné prodloužit život člověka na 500 i více let. Starověcí Indové připisovali medu důležité a mnohostranné léčivé a posilňující vlastnosti. Jimi pojmenovaný lék „alternacia“, který dodával člověku radost a ochraňoval mládí, se připravoval hlavně z medu. Z hlubokého dávnověku pocházejí i informace o používání medu a vosku na léčebné účely v Číně.

Ve starém Řecku a Římě

Nejvyšší řecký bůh Zeus byl jako dítě živen medovým nektarem. Hippokrates, největší reformátor starověké medicíny aplikoval med jako lék proti horečce a při mnoha jiných onemocněních a sám ho také jedl. Legenda dokonce říká, že na hrobě Hippokrata se usadil roj včel, které produkovaly zvláštní med, léčící dětská onemocnění.

Rovněž proslulí řečtí básníci Homér a Euripides doporučovali med pro jeho rozsáhlé léčivé účinky. Pythagoras ve svých spisech o medicíně tvrdil, že med se vyznačuje různými léčivými vlastnostmi. Pythagorovi stoupenci se živili výlučně vegetariánskou stravou a medem.

Kromě poskytování obětí bohu Aeskulapovi se ve starém Řecku jako přostředek léčení používal med a hrozny. Také římští učenci se ve svých dílech zabývali včelami a včelími produkty. O chovu včel psal Marcus Terrentinus Varro a Vergilius. Římané dobře znali praktické využití medu a jeho konzervační účinky. Například čerstvě ulovené ryby nechávali nakládat do medu, aby se ryby při převozu nezkazily.

Ve středověku

Medu si velmi vážili i muslimové. Prorok Mohamed dokonce hrozil lidem, kteří pohrdali božími zákony, odnětím medu.

Úspěšně používal produkty včelařství i významný učenec Střední Asie Avicena. V jeho díle  nacházíme desítky receptů, v nichž se používá včelí med nebo vosk.

Legenda o milánském biskupovi Ambrožovi dokazuje, jaký význam měly včely a med pro staré křesťany. Když byl sv. Ambrož ještě malý chlapec, usedl mu jednou na obličej včelí roj. Včelky mu vlétly do ústa a krmily ho medem. Dokonce papež Urban VIII. přijal včely do znaku svého rodu. Známí středověcí lékaři jako byl Paracelsus často předepisovali svým pacientům med.

Starodávné ruské pověsti vyprávějí o potulných slepých žebrácích, kteří vyléčili legendárního siláka Ilju Muromce a vrátili mu bohatýrskou sílu tím, že mu dali vypít „pohár truňku medového“

Již slova praotce Čecha na hoře Řípu nasvědčují tomu jaký význam byl přikládán medu v naší historii. „Toť jest ta země krásná, mlékem a medem (srdím) oplývající.“ Již v 11. a 12. století se do okolních zemí vyvážely med, vosk a medovina ve velikém objemu a v Praze se konaly speciální medové trhy.

V současnosti

Doba i životní styl lidí se v posledním desetiletí hodně změnily. Na jedné straně přibývá pohodlí, na straně druhé takzvané civilizační nemoci. Na přelomu 21. století se lidé v přetechnizované společnosti začínají znovu obracet k přírodním produktům a k alternativní medicíně, založené na odvěké zkušenosti a praxi našich předků. Jedna z unikátních přírodních pomocí člověku, jsou včelí produkty.